Obsah

Vznik obce

Zprávy o založení obce Jalubí se nám nedochovaly. Jak vznikl název vesnice se historikům nepodařilo také zjistit. Existuje pouze osvětlení dle lidové etymologie: já líbím po umytí místní vodou.

Poprvé se název Jalubí vyskytuje v listině z roku 1265. V této latinsky psané listině olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku zveřejňuje dohodu s velehradským klášterem, podle níž má biskup Bruno dostat 1 hřivnu zlata místo desátků z klášterních vsí jmenovitě uvedených. Mezi nimi zmíněna ves Jalubí ve tvaru „Gelube“.

Vesnice Jalubí byla součástí velehradského klášterního majetku nepřetržitě zhruba od roku 1265 do roku 1546. V roce 1547 bylo dáno klášterní zboží, tedy i ves Jalubí, do 15-ti leté zástavy bratrům Pavlovi, Janovi a Václavovi z Žerotína na příkaz panovníka Ferdinanda I. Habsburského. Od roku 1621 opět jako součást velehradského kláštera.

Obec Jalubí byla významným duchovním centrem již od středověku. Nepřímým písemným dokladem existence kostela a fary je v listině z roku 1405, v níž mezi svědky právního aktu se uvádí Václav – viceplebán z Jalubí („Wenceslao viceplebano in Yalba“). Původní gotický kostel, ve kterém byl pohřben velehradský opat Mikuláš IV. Kromer, je zmiňován v listině z 12. ledna 1547. Z tohoto kostela se dochovala pouze křtitelnice a část portálového kamene.  Se stavbou současného barokního kostela bylo započato za opata Antonína Hauckeho v roce 1750.

Další památkou je kaplička za obcí v části zvané Čtvrtě, postavená v roce 1737. Přímo u obecního úřadu pak zdobí vesnici socha sv. Jana Nepomuckého. Chráněnou památkou je i mýtný kámen vypovídající o obchodní cestě, která vedla přes obec Jalubí. V roce 1998 byl převezen z původního místa za obcí a umístněn pod přístřešek při hlavní silnici v obci. Každý ze zájemců pak najde bližší informace na instalovaném panelu.

Znak obce, schválený Rozhodnutím Parlamentu České republiky 6. června 2003 vychází z původní pečeti Obce Jalubí. Tvoří jej „v modrém štítě stříbrná kvádrovaná věž s černou branou, oknem a červenou stanovou střechou zakončenou zlatou makovicí se stříbro-červeně čtvrceným praporkem, provázená doleva obráceným vinařským nožem – kosířem a vinným hroznem s listem, obojí zlaté“.

Při jeho tvorbě vycházel heraldik ze staré pečeti. Pozadí znaku je modré a znázorňuje tak potok protékající obcí, barvy červená a stříbrná jsou barvy cisterciáků, na jejichž území Jalubí vzniklo.

Na začátku 18. století bylo Jalubí známé svými dovednými hrnčíři. Řemeslníci vyráběli především užitkovou, jednoduchou keramiku, kterou jezdili prodávat dokonce až do Břeclavi a slovenského Šaštína.